Něco víc o mě a mé cestě k této profesi
Na svou novou roli matky jsem se velmi těšila, přesto jsem po narození první dcery zažila šok, jak moc náročná péče o dítě vlastně je. Dcera vůbec nezapadala do mého zidealizovaného světa a mých představách o mateřské dovolené. A proto jsem začala pátrat, co dělat jinak.
A jelikož jsem člověk přemýšlivý, nořila jsem se do různých rodičovských témat stále hlouběji a hlouběji. Velmi mě zaujalo, jak jsou děti různé a jak rozmanité jsou i rodičovské přístupy. Co funguje na jednoho, nefunguje na druhého. Postupem času jsem nacházela spojitosti mezi zdánlivě nesouvisejícími obtížemi, které rodiče často řeší. Rozhodla jsem se se těmto tématům věnovat naplno a své zkušenosti předávat dál.
Nemám ráda extrémy a škatulkování. Proto ode mě nečekejte, že Vám budu tvrdit, že nošení dětí v šátku nebo ergonomickém nosítku, je jediný a nejlepší způsob "přepravy" dětí a že tzv. sedí všem dětem a všem rodičům. Rozhodně to tak není. Je pravda, že většina dětí kontaktních je a nebudou protestovat, když je nosit budete. U rodičů je to však jinak a někomu nošení prostě nemusí sednout a kočárek by nevyměnili za nic na světe. To, jestli své dítě nosíte nebo ne, totiž vůbec nic nevypovídá o tom, jaký jste nebo nejste rodič. Pokud je i nenošené dítě dostatečně vymazlené a spokojené, je to také v pořádku.
Stejně tak to platí u
kojení. I nekojené dítě si může s matkou vytvořit harmonický
vztah a prožít láskyplné dětsví. Faktorů, které do toho
vstupují je totiž mnohem více. Kojení nám nezaručí ani zdraví
dětí. Nekojené dítě může mít uplně stejný sklon k nemocem
jako plně kojené. Já sama jsem starší dceru intenzivně kojila
víc než dva roky. S nástupem do školky se však ani její imunita
neubránila řadě dětských nemocí a léčbě antibiotiky.
Nechci zde tvrdit, že kojení nemá žádná pozitiva, to rozhodně má a jistě najdete spoustu odborných článků, které všechny pozitiva kojení popisují. O tom se zde ale nechci zbytečně rozepisovat. Pro mě je rozhodně největším kladem kojení radost, že můžu své dítě nakrmit kdykoliv a kdekoliv a utiším tím nejen hlad dítěte, ale také potřebu po tělesním kontaktu a různé dětské bolístky. Nemluvě o časové i finanční uspoře.
Nedá mi to se zde nezmínit také o tom, jak se společnost často dívá na to, když své děti na veřejnosti nosíme či kojíme. Nošení je totiž společností stále vnímáno jako něco velmi alternativního a možná i divného, stejně tak jako kojení na požádání. Hlavně od generace našich babiček se nám proto často dostávají nevyžádané rady, že si dítě rozmazlíme, budou nás bolet záda anebo ho nadobro zmrzačíme. (Nemějme jim to za zlé a nehádejme se s nimi. Žili v úplně jiné době, neměli informace a možnosti jako my.) Proto se nosící matky často musí obrnět trpělivostí a hlavně ze začátku sebrat hodně odvahy vyjít s dítětem v nosící pomůcce ven, protože si také zcela jistě vyslechnou pár nevyžádaných komentářů. Je to bohužel faktor, který nyní nedokážeme ovlivnit. Nicméně, věřím tomu, že čím více bude nosící a kojící ženy vidět na veřejnosti, tím dříve se přesuneme z alternativního do zcela běžného. A časem, až prababičky uvidí, jak je jejich pravnouče spokojené, samy změní názor.
To, že chci používat
látkové plenky, jsem věděla už v těhotenství. Nakoupila jsem
si všechny možné druhy, nachystala do
poličky a těšila se, až je budu moct poprvé vytáhnout. Ty
krásné vzory a všechny benefity, které látkové plenky mají, mě
doslova učarovaly. První šestinedělí bylo pro mě ale velmi
náročné a látkové plenky mi začaly připadat jako věda. Dítě
se mi kroutilo a plakalo téměř u každého přebalování. Proto
jsem často sahala spíše pro rychlejší jednorázové variantě a
látkovky odkládala na později, až mi dítě odroste. Dcera byla
totiž velmi malá a látková plena jí mimo jiné dělala obří zadeček.
Intenzivně jsem tedy začala moderní látkové plenky používat až
později, kdy jsem se v nové mateřské roli trošku usadila a byla jsem při tom klidnější já i moje miminko. Nenuťte se ani vy do něčeho, co Vám momentálně nesedí, ikdyž znáte všechny benefity. Důvěřujte svému mateřskému instiktu.
Bezplenková komunikační metoda (BKM) byla pro mě velká neznámá a objevila jsem jí až po narození dcery, když jsem pátrala po tom, co by mohlo pomoct na její bolesti bříška. Začala jsem BKM zkoušet a světe div se, ono to fungovalo. Byla jsme z toho tak překvapená, že jsem v BKM pokračovala dál, ikdyž už bříško nebolelo. Neřešila jsem, jestli bezplenkujeme na 100% nebo 50%. Měnilo se to s obdobím, jak dcera rostla. Nicméně o potřebě vylučovat (mimichodem jedné ze základních potřeb každého člověka) jsme spolu díky této úžasné metodě s dcerou komunikovali už od narození. A domnívám se, že i právě díky tomu se dcera velmi rychle odplenkovala (přes den byla bez plen už v 19 mesích a do dvou let i na noc).
Být ve společnosti
malých dětí a vidět radost a úžas v jejich očích je pro mě velmi
obohacující. Proto jsem se rozhodla se dětem věnovat a vést
cvičení pro rodiče s dětmi od narození do tří let. Již od
malička jsem měla velmi ráda různé básničky. Chodila jsem do
ZUŠ a naučila se krát na klavír, kytaru a flétnu. Mnou vedené
cvičeníčka s dětmi jsou proto plné říkanek a hudby, vhodných
pohybových aktivit vzhledem k psychomotorickému vývoji a věku
dětí.
Procvičujeme hrubou i jemnou motoriku, učíme se správné pohybové vzorce a občas si zacvičí i maminky. Cvičení se snažím vést zábavnou formou. Zapojuji i prvky z jógy, která je také mým velkým koníčkem. Důležité pro mě je také to, že si maminky mají prostor popovídat a být ve skupince stejně naladěných žen. Domů si pak odnásí inspiraci, jak děti vhodně motivovat k pohybu a jak se s nimi během dne aktivně hrát.
Ikdyž se to ze začátku nezdá, mateřská dovolená rychle uteče a čas strávený s dítětem je vlastně velmi vzácný. Přála bych si proto, aby jste si společně strávený čas užívali v klidu a s vědomím, že pro své dítě děláte to nejlepší. Protože to je přáním každého rodiče.
A jaká je Vaše cesta? Budu ráda za Vaše komentáře.
